Menu

Děti a bezdrátové technologie 2

9.1.2020 - Bez kategorizace, Jsou mobily bezpečné?, Mobily a děti
Děti a bezdrátové technologie 2

Mobilní zařízení ukrajují stále větší koláč času z našeho života i života našich dětí. Jakmile dítě začne dospívat, může být těžké změnit zažité vzory chování a návyky. Některé otázky je třeba si položit včas a vést se svým potomkem otevřenou komunikaci.

Minule jsme si řekli něco o vztahu našich nejmenších k mobilním technologiím. Dnes zaostříme na kategorii školou povinných a adolescentů, pro které už je celé téma mnohem složitější. Do hry vstupují sociální vazby, úspěch v kolektivu, potřeba držet krok s nejmodernějšími technologiemi. Pojďme se dnes na celé téma podívat z praktického pohledu a doplnit mozaiku informací o pár jednoduchých rad.

Typicky se dítě dostane k mobilu díky rodičům. Mezi hlavní důvody, proč rodiče pořizují svému potomkovi mobilní telefon, patří:

Jednodušší kontrola nad dítětem v konkrétní situaci může a nemusí být iluzorní. Do značné míry se ale o iluzi kontroly jedná, protože nikdo není schopen přijmout hovor vždy a všude a také ne vždy potomek s předanými informacemi naloží tak, jak by si rodič přál 🙂 . Tedy dítě vám nemusí telefon zvednout zrovna ve chvíli, kdy to nejvíc potřebujete. Nemá smysl potomka následně obviňovat. Schopnost telepatie má mizivé procento populace a dítě nepozná, že zrovna tento hovor byl opravdu důležitý.

Vidíme-li děti, které jdou ze školy domů a dlouhou dobu drží telefon u hlavy, lze zapochybovat, zda tento způsob chování přispívá k jejich bezpečnosti. Hovor, stejně jako jakýkoliv jiný způsob použití mobilu, spotřebovává pozornost a o to méně pozornosti potom školák může věnovat svému okolí, nezřídka plnému volajících a chatujících řidičů.

Žádost ze strany dítěte často míří na možnost hrát na mobilu ty úžasné hry, které hrají kamarádi. A nebo být na sociálních sítích a chatovat s kamarádkami. V obou případech může vzniknout poměrně tvrdá závislost, která se sice dá řešit, ale lepší je podobné situaci předejít jasným nastavením pravidel. Zásadní je mít povědomí o tom, kolik času dítě tráví na svém zařízení jakou aktivitou. Lidé vnímají čas velmi subjektivně. Hodina zábavy uteče jako by to bylo 10 minut. Proto není dobré se spoléhat na odhad samotného uživatele.

S „trackery“ typu Rescue Time času pro smartphony se v poslední době roztrhl pytel, stačí si vybrat ten nejsympatičtější. Debaty o způsobu trávení času s mobilem a jeho množství je ideální vést otevřeně a korektně. Tajné špehování za zády nebo monitorování bez vědomí uživatele nadělá více škody než užitku. Podobně je to se zákazy, které by měly být až poslední možností. Otevřený dialog bude mít vždycky větší šanci něco změnit, než rezolutní zákaz, který ve světě pokrytém WiFi, nemusí být obtížné obejít.

 

V neposlední řadě je tu téma stále tvrdošíjně opomíjené – mobilní telefony vysílají škodlivé mikrovlny. Rodiče se ptají: „Je horší sledování youtube nebo hraní her?“ V obecné rovině lze říct, že nejhorší je mít neustále zapnutá data a WiFi, protože v takovém případě moderní mobilní telefony vysílají téměř nepřetržitě. Ideální je nemít datový tarif a WiFi vůbec, kompromis je tyto služby vypínat, když je aktivně nepoužíváte.

Z pohledu vysílaných energií škodí mobil tím více, čím více dat přenášíte za jednotku času. Jednoduchý žebříček by vypadal asi takto (od nejhorších):

Stahování aplikací a videí
– Sledování HD videa
– Sledování videa (nižší než HD kvalita = menší objem dat, tedy v součtu nižší expozice)
– Prohlížení webových stránek (dle obsahu, objemu dat; čím více obrázků a videa web obsahuje, tím větší dávku mikrovln logicky uživatel dostane)
Online hry
– Hovor (kratší hovor -> menší biologický dopad)
– SMS
– Offline hry a aplikace (hry a aplikace, které nepotřebují stále připojení k internetu)
Práce, hraní nebo brouzdání na PC připojeném k internetu kabelem (expozice mikrovlnám je nulová)

Je obtížné jednoznačně zařadit streamovanou hudbu, ale pokud potomek používá bezdrátová sluchátka, tak ta vysílají při poslechu nepřetržitě a energie v jejich těsné blízkosti jsou strašidelně vysoké.
Velký rozdíl také je, jestli telefonujete s mobilem u hlavy, máte mobil v ruce na hlasitý odposlech a nebo ideálně se mobilu nedotýkáte a voláte na hlasitý odposlech s mobilem položeným třeba na stole.
Podobně pokud stahujete data, je dobrý nápad dát mobil co nejblíže WiFi routeru (mobil i router potom vysílají na nižší energii) a od svého miláčka se vzdálit alespoň na pár metrů.

Jelikož autority a instituce, které by měly občany chránit, chrání v naší zemi dlouhodobě spíše provozovatele sítí a mobilní byznys, zodpovědnost ohledně stanovení hranice rozumného používání mobilu je na vás. Ať už se nakonec rozhodnete jakkoliv, porovnejte si informace z obou stran. Není ten úžasný bezproblémový svět mobilních zařízení, vykreslovaný mobilními operátory a reklamou na technologické vychytávky, přeci jen až příliš růžový, než aby to byla pravda? Opravdu nemají technologie žádná negativa a pokud ano, proč o nich velká média tak usilovně mlčí?

Cílem tohoto článku je umožnit čtenáři se zamyslet, kde je v jeho rodinné situaci hranice mezi rozumným využíváním moderních technologií a závislostí, nutkáním, obsesí, přílišným množstvím stráveného času… Nezdravě velká míra odkázanosti na mobilní telefony a další technologie má mnoho jmen a podob, ale jedno společné řešení. Omezit používání.

— MR

Zdroje:
https://www.nielsen.com/us/en/insights/article/2017/mobile-kids–the-parent-the-child-and-the-smartphone/
http://www.voxo.eu/elektrosmog/aktuality
https://www.elektrosmog-zony.cz/download/sluchatka.pdf

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *