Menu

EHS – Nedosažitelná diagnóza

14.6.2020 - Bez kategorizace, O čem se (ne)mluví
EHS – Nedosažitelná diagnóza

EHS je zkratka pro Elektromagnetickou hypersenzitivitu aneb “alergii” na mobilní zařízení. Postižených je stále více, ale nikdo jim nepomáhá. Alespoň tedy nikdo z oficiálních míst. Všechny možné úřady včetně ministerstva zdravotnictví si přehazují EHS postižené jako horký brambor. Kdyby totiž EHS uznali jako oficiální zdravotní postižení, zjistilo by se, že takových lidí u nás máme tisíce. Vyvstal by najednou nepříjemný problém, který by jasně ukázal, že směřování naší civilizace za “technickými zázraky” typu 5G a internetem věcí je vychýlené. Na nepoloženou otázku “Peníze nebo život?” si naše elity samy odpověděly “peníze” a nás se zapomněly zeptat. Pokrok “za každou cenu” a miliardy v čistém zisku pro majitele korporací obyčejní lidé vyvažují vlastním zdravím. A to prostě nikdo “nahoře” slyšet nechce.

Zdravotními problémy v souvislosti s používáním mobilů, WiFi a dalších bezdrátových technologií trpí více a více lidí. Vědecké studie mluví o 5% populace. Příčinou je exponenciální růst expozice. Každá další generace mobilních sítí (3G, 4G, 5G) několikanásobně zvyšuje expozici obyvatel. Rychlejší internet vyžaduje silnější antény, více stožárů, mobily připojené na data vysílají téměř nepřetržitě.
Příznaky EHS mohou být v konkrétních případech různé, ale na těch hlavních se EHS lidé mezi sebou bez problémů shodnou:

palpitace a změny srdečního rytmu i v situacích bez fyzické zátěže
poruchy koncentrace, roztěkanost
chronická únava
– pískání v uších (tinitus)
– problémy s pamětí
ostrá bolest hlavy často v kombinaci s dalšími atypickými neurologickými projevy
– pálení očí
– nespavost, děsivé sny
– napětí

Níže prezentace z veřejného slyšení na půdě Hospodářského a sociálního výboru EU (EESC).

Samotní postižení se použití termínu EHS někdy brání, je to pro ně označení diskriminující (lepší pojem ale k dispozici není). Nálepkuje postiženého jako abnormálně senzitivního, přecitlivělého. Přitom se často jedná o lidi, kteří jsou vnímaví a citliví normálně, přirozeně nebo se mezi citlivé jedince neřadí vůbec. V řadách EHS u nás naleznete stejně často umělce i podnikatele. Jsou to však lidé, kteří se potýkají s potížemi doslova na každém kroku.

Jak obtížné je přesvědčit okolí o tom, že vlastně trpíte EHS, popisuje ve své knize slovenská spisovatelka Iva Vranská Rojková.
Titul “Už minútu hľadám kurzor a cestu celý život” udělá radost každému, kdo se o zamlčovanou problematiku EHS zajímá. Líčí totiž každodenní strasti postižených autenticky a bez příkras. Bežné životní události se střídají se syrovými scénami boje s nepochopením lékařů a arogancí úředníků. Tento zápas vedený nezřídka doslova o přežití však podstupuje postižený sám a bez pomoci. A to pouze v případě, že má štěstí na korektní informace a sílu neustále bojovat. Musí buď zvládnout si stanovit diagnózu sám, a nebo mít velké štěstí, a po cestě narazit na osvíceného lékaře, léčitele či psychologa.

https://www.izkona.sk/produkt/iva-vranska-rojkova-uz-minutu-hladam-kurzor-a-cestu-cely-zivot/

Přidělení oficiální EHS diagnózy takto postiženým lidem bohužel znamená z pohledu mobilního byznysu ale i z pohledu státu přiznání problému. Stát je dnes na investicích technologických gigantů životně závislý, nic jiného netáhne ekonomiku tolik, jako moderní technologie.
Zejména proto je tu obrovský tlak a motivace interpretovat toto zdravotní postižení jako psychickou poruchu, psychiatrický problém. Technologičtí giganti i stát se tak mohou tvářit, že technologie jsou dokonale bezpečné, a pokud někdo tvrdí opak, asi uhodnete, jaký je první “věcný argument” z řad “odborníků” a hygieniků. Nejspíš to daný jedinec nemá v hlavě v pořádku. S útokem ad hominem hned na uvítanou se jako EHS musíte smířit, pokud chcete přežít v drsném světě kolem nás, plném elektrosmogu.

Až zase budete někdy brouzdat internetem v MHD nebo na veřejnosti, odpojeni od reality, zamyslete se nad tím, kolik za den potkáte lidí s EHS. Pro každého s nich je setkání s vámi skutečně bolestivou událostí a to na té nejobjektivnější fyziologické úrovni. Lze předpokládat, že většina z nich o svém postižení ani neví. Jak by se o něm také dozvěděli, když je samotná diagnostika EHS systematicky potírána?

— MR

Zdroje:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/17193782/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *