Menu

Sociální dilema z blízka

6.11.2020 - Bez kategorizace
Sociální dilema z blízka

Na první pohled je Sociální dilema zásadním filmem s jasným sdělením, odvážným kouskem několika mladíků. Pojďme jej přesto prozkoumat detailněji. Je reálný dopad filmu takový, že po shlédnutí lidé změní svoje návyky? Nebo si povzdychnou a přes všechny prezentované informace i dále používají Google jako hlavní bránu do internetu a Facebook nebo Instagram jako primární sociální sítě?

Tento článek je určený pro ty z vás, kteří film Sociální dilema (Social Dilemma) již viděli, nebo se k tomu nechystají. Odhaluje obsah filmu a to, o čem se domníváme, že je jeho hlavním sdělením.

Film začíná nenápadně, letmým představením hlavních hrdinů v okamžicích před natáčením. Hrdiny máme na mysli skupinu jednotlivců, kteří se rozhodli prozradit něco z tajemství jejich předchozího působení na nejvyšších manažerských postech v rámci spolešností jako Google, Facebook, Apple, Instagram, Pinterest, Snapchat, Twitter, Mozilla, Palm…

V rámci první scény je odhalena celá řada zajímavých detailům které se prolínají i zbytkem dokumentární části filmu. Tim Kendall, bývalý držitel ředitelských pozic ve Facebooku a následně Pinterestu, začíná výrazným způsobem obohaceným o nápadně podivnou gestikulaci mluvit o tom, jak sociální sítě sjednotily rodiny a způsobily spoustu dobrých věcí. To je dost odvážné tvrzení. Cílem této minizápletky je téměř jistě zapůsobit na většinu diváků, kteří sociální sítě a společnosti typu Google obdivují. Příliš neúprosná, byť pravdivá kritika, by tento typ diváků mohla odradit. Proto je třeba je uklidnit, že vše bylo původně míněno dobře (myšlenka se ve filmu opakuje vícekrát, o její pravdivosti si dovolujeme pochybovat).

Zajímavé je v tomto kontextu pozorovat Timovu gestikulaci. I lidé, kteří se naučí velmi přesvědčivě lhát, mohou být někdy prozrazeni právě řečí těla, případně mikrovýrazy. Všimněte si, jak Tim při vyjmenovávání dobra způsobeného sociálními sítěmi výrazně kroutí hlavou, což je znamení nesouhlasu. Není to sice jednoznačný důkaz lži, ale znalci v oboru psychologie by vám k takovému gestu jistě dali podrobnější vysvětlení (viz také seriál “Lie to me”, česky Pravidla lži). Jedná se o jeden z učebnicových signálů těla, který prozrazuje lživé sdělení.

Smutná realita je, že téměř žádnou korporaci na světě, od chvíle, kdy dostatečně vyroste, nezajímá, jestli dělá dobré nebo zlé věci. Ze všeho nejméně potom Facebook, což je detailně dokumentováno v jiném filmu – Facebook dilemma (Dilema facebooku). Ten lze doporučit nejen jako důkaz toho, že vedení Facebooku nezajímaly celospolečenské dopady velikosti Arabského jara. Jedná se také o učebnicovou předlohu ke studiu korporátních psychopatů a psychopatek ve smyslu knihy “Psychopat jde do práce”; anglicky “Snakes in suits”, autorů Hareho a Babiaka.

Korporace jsou (bohužel) ze samotné definice hluboce motivovány výhradně ekonomickými faktory, zejména výší zisku (přesněji zhodnocením finančních investic); Mnoho vysokých korporátních manažerů potom vlastní výplatou a vlastním kariérním úspěchem. Je velmi vzácné najít vyjímky a ty se potom zpravidla v korporátních žebříčcích na nejvyšší pozice v ostré konkurenci neprosadí. A snad právě proto je zde vůle, snaha a motivace pro korporace, aby ústy vrcholových manažerů svoje často bezohledné praktiky omlouvaly na úrovni morální a etické.

Tento motiv o dobrých úmyslech a o tom, jak nikdo netušil, co vlastně způsobí, je až příliš naivní, než aby byl uvěřitelný. Koneckonců, na diváka mluví jedni z nejschopnějších IT inženýrů planety, kteří si ale v první řadě nechali bohatě zaplatit za to, že tento problém sami spoluvyrobili. A to se ještě jedná o velmi úzký okruh těch bývalých zaměstnacnů, kteří jsou vůbec ochotni se o technologiích vyjadřovat jinak, než výhradně pozitivně.

Jsou to ale ti nejinteligentnější? Nebo by skutečně inteligentní člověk byl schopen nějaké negativní důsledky předvídat a od společností typu Google a FB by se nikdy zaměstnat nenechal? Případně pokud ano, možná by na rozhodujících pozicích prosadil jiné cesty, jiná řešení a jiný obchodní model, protože by si byl vědomý společenské zodpovědnosti?
Nenechte se mýlit, i takoví lidé v IT jsou. Jenže v prostředí korporací zisk hraje hlavní a často jedinou úlohu při určování směru budoucího vývoje. Inteligence nemá proti dravosti a bezohledné logice typu “když to neuděláme my, udělá to někdo jiný” valnou šanci. A tahle logika je firmami typu Facebook prorostlá skrz na skrz. Nápisy připomínající filosofii nebát se pohybovat rychle a rozbíjet věci, jednat bez jakýchkoliv zábran, přijmout princip ničení a narušení (disruption), visely všude po firmě (viz Facebook dilemma). Je to jeden z mnoha důvodů, proč jsou sociální sítě po právu přezdívány jako asociální sítě.

Nabízí se paralela k celé naší civilizaci, která nesmyslně ničí to jediné skutečně cenné, co “máme” – planetu Zemi. Ve společnosti, jako je ta naše, v současném systému hodnot, nejsou eticky a morálně navrhovaná řešení udržitelná. Nepodpoří je velký kapitál, neboť se jimi cítí ohrožen.

Film Sociální dilemma je tedy jedním z mnoha filmů, který začínají nastavovat neúprosné zrcadlo lidské aktivitě. To je jistě dobře. Otázkou zůstává, co bude výsledkem. Je totiž stále možné, že velikáni typu Google a FB přesvědčí svými drtivě účinnými komunikačními strategiemi věrné ovečky o tom, že se změnili a od teď již budou vyvíjet software pouze humánním způsobem. Pokud jim na tohle jejich uživatelé naletí, zbývá ještě pro budoucnost lidstva vůbec nějaká naděje?

To stejné platí i v případě, že lidé uvěří hrstce nejbohatších a nejmocnějších dolarových miliardářů, kteří zbohatli ruku v ruce s drancováním planety v bezohledené honbě za ziskem. Není možné přijmout optiku, že oni jsou tady elitou, těmi kteří uspěli a my, miliardy ostatních, jsme selhali a prohráli. Že my, obyčejní lidé jsme ti, kteří nesou hlavní zodpovědnost za zoufalý stav naší společnosti, my máme spytovat svědomí a do budoucna se uskromnit. Je čas pro nové přístupy, ale ty nám musejí ukázat nové elity, ne ty, které se zaprodaly směru “zisk za zaždou cenu”. Tristan Harris mezi nové elity snad patří. Kdo je další?

Máte odvahu učinit první nepatrnou změnu a přestat používat Google? Pokud ne, najděte ji. Vyhledejte pomoc, zavolejte nám nebo jiným odborníkům na problematiku soukromí, hlavně už toto téma přestaňte odkládat. Jinak hrozí smutná eventualita, že tento článek a stejně tak film Sociální dilema jste sledovali zbytečně.

— MR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *